Pracuje s nimi například program Lokalize. Stejně tak se dají použít i další editory. Nepřeloženou šablonou je soubor označený jako .pot, který se přejmenuje například na xy_cs.po, pro pořádek. Když místo pouhého cs v názvu nazvu soubor, se kterým pracuju, podle názvu překládaného programu nebo jeho části, má-li jich více, je pak práce se soubory při kopírování odněkud někam zřetelnější a jistější. V programech se podoba názvu tohoto souboru projevuje různě, od jednoduchého cs, i když má program mnoho takových překladových částí, ovšem rozdělených do složek - zase kvůli jednoznačnosti a přehlednosti, přes název programu bez cs, po kombinaci obou. Jde pořád o tu samou věc a použití přípony .pot je tu hlavně pro to odlišení od nyní nebo již někdy dříve překládaného souboru.
Příklad příkazu pro vytvoření .mo souboru z .po souboru. Soubor .mo se při zkoušení překladu nahraje do složky, ze které program podle nastavení systému tahá po opětovném spuštění programu přeloženou informaci
msgfmt -v -o ./xy_cs.mo ./xy_cs.po
Příklad příkazu pro slučování starého souboru překladu (.po soubor) s novým souborem překladu, v němž jsou přidány další řetězce za účelem získání vlastní verze aktuálního stavu překladu.
msgmerge -o new.po old.po current.po
jinak řečeno:
msgmerge -o nový.po starý.po nynější.po
a ještě jinak napsáno:
msgmerge -o soubor_ze_sloučení_starého_s_nynějším.po dosavadní_starý.po nynější.po
Tím "nynějším" souborem se myslí soubor, který je ve vývoji programu nejnovější, a když pak vložíme do složky s překlady odpovídající .mo soubor, program bude na 100 % přeložený podle aktuálního stavu svého vývoje.
Je možné, že na něm někdo pracuje a má přednost při nahrávání své verze do zdrojových kódů programu (nebo někam, odkud si jej program přebírá, například v případě části KDE programů, jejichž překlady jsou centralizovány na jednom místě). Naším cílem je jen pořídit si jeho vlastní verzi, která vychází ze stavu překladu tohoto programu, které jsme dosáhli kdykoli v minulosti. Prostě chceme mít aktuální soubor, když si jej budeme chtít z dosavadního stavu svého překladu udělat bez ohledu na to, že třeba někdo jiný na tom taky dělá.
Při používání vlastní verze překladu s tím potom samozřejmě máme víc práce. Zatímco u hlavní větve překladu je slučování s tím, co nového s tím vývojáři udělali automatické, my si to děláme pokaždé znovu tak často, jak uznáme za vhodné sami na koleně. Ale není to nic složitého. Příkaz v té podobě, v jaké jej potřebujeme si můžeme uložit a kdykoli rychle použít. Stačí jej v tom textovém souboru označit a udělat Ctrl+C a v terminálu ve složce s těmi soubory Ctrl+Shift+C.
Jen je potřeba v tom mít pořádek, takže to dělám například tak, že si ve složce s programem XY vytvořím podsložku pojmenovanou datem, například 4. 8. 2011, a do ní uložím nejnovější soubor podle vzoru použitého v příkazu tak, že mu přidám písmenko n, pak ze složky s předchozím datem zkopíruju svůj vlastní nejnovější překlad, a ten přejmenuju přidáním písmenka s. Klidně si do té složky zkopíruju i texťák s příkazem, otevřu jej, zkopíruju, co potřebuju, vložím v příkazovém řádku a je vymalováno.
