Thomas Eschenbacher vydal, jak jsem před nedávnem na LinuxExpresu v diskuzi pod článkem Pět programů, které použijete jako pokročilejší záznamník ohlašoval, opravnou a udržovací verzi svého programu. V oznámení o vydání je uvedeno celkem dost věcí, které se opravily a vylepšily. Autor má k věci zdravý postoj, takže KWave žije a bude se, jak předpokládám, dále úspěšně rozvíjet.
Dal jsem mu tip na ten článek věnovaný různým v Linuxu používaným programům pro práci se zvukem, kde je KWave zmíněn v té jeho části, která se věnuje jednodušším nahrávadlům zvuku. Reakce Thomase Eschenbachera byla zhruba taková: pochybuje, že ten, kdo tohle o KWave napsal, je vůbec kdy spustil, a vůbec celé to hodnocení považuje za skutečně frustrující.
Pochopitelně. Já sám jsem KWave nedávno použil k ořezání vždy prvních sekund s úvodním slovem ke zpěvům severoamerických ptáčků zpěváčků u asi stovky stop, které mě při poslechu rušily, a šlo mi to dobře a rychle. Sice podle vyjádření Thomase Eschenbachera existuje jednoduché makro, které by to mohlo zvládnout automaticky, které ovšem není zveřejněné, neboť slouží k testování atp.
Ale pojďme zde vyřešit problém šéfa Liberixu Vlastimila Otta. Ten už několikrát vyjádřil svoji touhu po jednoduchém nahrávači, záznamníku, který, vypůjčím si jeho vlastní slova: "Ok, hledám digitální záznamník: klik blablablablabla klik, hotovo. Jako bonus vymazat kašlání na začátku.". Jde mu tedy jen o nahrávání. Tak to jej můžu ubezpečit, že s touto funkcionalitou se vypořádá skoro každý program, který se kdy chtěl zařadit do skupiny programů, které jsou schopné něco nahrát, ať je jakkoli starý, a jeho autor jej byl schopen dovést až tak daleko, že byl přesvědčený o tom, že s tou vlastností může svoje dílko vydat a tvrdit oněm, že je mimo jiné určen k nějakému tomu domácímu nahrávání.
Spíše tu při hledání onoho pomocníka půjde hlavně o tu jednoduchost. KWave byla v tom článku, který jej tak nějak dost zdrbal, vytýkána nepřítomnost všem známého nahrávacího tlačítka. Ale tady je přece KWave tak moc pokrokový, až to autor toho článku nepobral (a Thomas Eschenbacher jej pak na to v diskuzi pod článkem laskavě upozornil). Stačí jednou stisknout funkční klávesu F2, a nahrávání probíhá, když ji stiskneme podruhé, nahrávání se (nejspíš, musím vyzkoušet) zastaví. Tedy žádné "klik klik", ale "klep klep". Pokrok nezastavíš. :-)
K tomu účelu nahrávání lidského hlasu atp. někde v terénu jsou ovšem určeny diktafony. Mám doma dva, oba pěkně skladné. Nekupoval jsem je, a ani je moc nepoužívám, ale chtěl bych, protože ty se k tomu zrovna hodí a příležitost se už najde, ale vždycky jsem té možnosti nevyužil, a pak trochu litoval (jako když necháte doma foťák a říkáte si, teď by se šikl). Jeden je takový starší (Sony), a od druhého se liší asi hlavně tím, že má menší vestavěnou paměť, má vestavěný mikrofon (to ten druhý asi taky, ale co bych to teď zkoumal).
No a ten druhý taky už několik let starý stál, odhaduju, 10 000 Kč. Je digitální. A potřebuje program, kterým se záznam převede do počítače (Sonic Stage k tomu přibalovali, tak doufám, že bude ke stažení, když jej budu potřebovat i někdy v budoucnu). Co je však na tom celém důležité je to, že k němu mám vysoce kvalitní mikrofon (nemyslím tím obrovský citlivý mikrofon, ale malinký správně citlivý mikrofon :-), který taky není můj, a ten teprve umožňuje udělat nahrávku, která zní dobře, a která, nechci říkat, že už žádnou úpravu, která by ji vylepšila, nepotřebuje, ale je to fakt na úrovni, co jsem tak zkoušel a co si vzpomínám na své pocity z toho.
