Například si vezměme takový pojem "stylesheet", pro nějž se uvádí překlad "styl", "šablona stylu" Dobře si jej proto promyslíme, jelikož cítíme, že tu chybí něco ze slova sheet, tedy list. Zvážíme možnosti. Jak ta slova vypadají? Zapřemýšlíme nad tím, jestli jako podstatné jméno, přídavné či sloveso. Vidíme tu dvě slova, z nichž je termín složen. Jsou jimi styl, stylový a list. Výsledkem naší snahy nalézt nejlepší výraz bude zjištění, že máme na výběr z několika možností, jež se významem sobě podobají, nebo se sobě postupem doby v myslích uživatelů mohou dost dobře rovnat. Byla by to otázka vkusu a obliby. Získali jsme ke "stylu" a "šabloně stylu", podle shodnosti či neshodnosti přívlastků, navíc: "stylový list", "list stylu" a "list se stylem".
Třeba to nejsou ty nejvhodnější výrazy. Dost dobře mohou být i chybné. Ale i poněkud nesprávný překlad se mezi lidmi může hezky rychle uchytit. Už jste někdy slyšeli zkratky ŽÁVES a VŮŽÁS? Pak víte, co znamenají. :-D
I když, přiznejme si na rovinu, že v některých situacích stejně používáme vlastní "nové" pojmy, které ve slovníku nejsou, ale nám se v tom tvaru hodí. Například, když ve slovníku je sloveso, ale my potřebujeme tvar podstatného jména, který na tom místě dobře zapadne. Tak si jej jednoduše odvozením vytvoříme. A můžeme jet dál. Neuběhne dlouhá doba a mozkové dráhy uživatelů se pružně přizpůsobí nové situaci. Vlastně si nový pojem oblíbí, možná dokonce v té verzi, v jaké jsme jim jej napoprvé podstrčili. U původně naprosto nepochopitelných výrazů, kvůli odlišnosti od mateřštiny, protože latinský původ těchto slov běžným uživatelům není tolik dostupný, to půjde velice dobře.
Používání více českých překladů je navíc účinně podpořeno tím, že jednoduše ve slovníku české varianty stále ještě nacházíme. Nemusíme si tedy nová slova nějak moc vymýšlet. Purismus je často jakoby nadávka, kterou se označují skoro všechny podobné snahy. Ze srovnání je zřejmé, že tu jde o něco jiného. Třeba to časem bude pochvala. To je mi ale jedno. Ani jsem nějak moc dobře nechápal, čemu by se lidé měli smát, když se ten purismus ve škole několika příklady připomíná, když ta doba je hodně dlouho pryč. Každý chápeme, že ne každý výraz se prosadí. Takových, které se už dlouho nenosí, je přece daleko víc.
Není důvod se jen proto smát archaismům, že nám znějí tak vzdáleně. "Čistonosopléno" je už jen obehraný příklad toho, jak se věci dají "verballhornen", jak říkají Němci, neboli sprasit (ve slovníku jen "zkomolit, poplést"). Cílem tedy není přesvědčovat, ale spíše se snažit zkoušením u některých výrazů zlepšit situaci. Je jasné, že je plno pojmů, u nichž to není ani snadné, ani vhodné, možné nebo proveditelné. I když by se v některých situacích dalo mluvit například o "činnosti", pořád klidně můžeme zůstat/zůstaneme u "funkce". Proč taky ne, že?
