No není to paráda mít možnost si vytvořit jiný než "oficiální" překlad rozhraní do češtiny, případně se konečně dozvědět, jak spáchat vlastní ujetou verzi? Samozřejmě, že je to paráda. Každý si může na míru vytvořit nejen něco, co je jiné, ale snaží se zároveň o to, aby se to dalo používat. A to nejen jím samým, což se mu brzy může ukázat, pokud zachytí nějaké ty ohlasy. Zatím mi připadá, že uživatelé jsou spokojení dost, a skoro s čímkoli, takže nemají zvláštní potřebu se o věci dále rozepisovat. Také to může být tím, že když píšu o vlastním stylu každého překladatele, myslím zároveň na to, že překladatel má zodpovědnost, kterou si uvědomuje, a záleží mu na tom, aby odvedl dobrou práci.
Vůbec mi nevadí, jak ostatní překladatelé překládají. Když se jim použitý výraz nebude líbit, časem jej, budou-li chtít, nahradí jiným. Stejné věci se totiž překládají víceméně stejně. Důležité je podle mě pochopení významu překládaného výrazu při běhu programu. Dobrý překlad umožňuje lidem se vyznat, a potom se rozhodnout co dělat, a pak to udělat, aby se dosáhlo zamýšleného výsledku. Času máme na rozhodování všichni stejně. Každou snahu tímto způsobem ostatním pomoci lze ocenit, na každém způsobu překladu najít to dobré. Protože si uvědomme, přátelé, pro koho je naše práce určena. Překlad do češtiny je tu hlavně od toho, aby pomáhal: lidem ve městě i lidem na vesnici, děckám, rodičům, dědkům i babkám, dorostu, mládeži, pracujícím, dělníkům a zemědělcům, také kovozemědělcům, vedoucím, ředitelům, správcům a dalším představeným. Abych to ještě více shrnul: pracující inteligenci a přemýšlivým pracujícím.
Jak se zdůrazňuje v návodech pro začínající překladatele, je potřeba mít pěknou představu o tom, jak se věc má dělat. Držet se určité úrovně, což je ovlivněno možnostmi a schopnostmi každého překladatele. Mluví se o zachování konzistence překladu na úrovni programu, kde je nezbytná, v rámci skupiny programů daného prostředí (např. KDE, Gnome), k němuž se program hlásí, v rámci operačního systému. Čím větší záběr by zohlednění konzistence pokrývalo, tím líp.
Ve skutečnosti je tu i přes snahu překlad sjednocovat, která má svůj nástroj v ruce korektora, určitá rozdílnost v používaných výrazech. Tuto rozdílnost lze účinně překonat tím, že skupina lidí, kteří jsou zvyklí na způsob překladu v určitém prostředí, a již si jej dostatečně zdůvodnili, zahrne do pole své činnosti další prostředí, kde těch ochotných sil tolik není, a prosadí se zde. Pak už jde sjednocování skoro samo. Správný korektor je srozuměn s postojem větší skupiny překladatelů, která určité věci mezi sebou řeší společným rozhovorem, a dospívá k výsledkům, jež se pak plošně a důsledně prosazují.
