Viděl jsem tento krok jako možnost, která se dá uskutečnit bez větších potíží a nákladů. Důsledkem spravování dvou větví překladu pro jeden program by v závěru bylo nejspíš jen to, že bych se postupně přestal starat o to, co mě plně neuspokojuje.
Někdo by si to hned převedl na přísloví, se kterým jsem se nedávno setkal: "Jsem rád, když můžu, ale jsem stejně tak rád, když nemusím." Množina programů, pro které bych potřeboval souhlas s jejich nahráním, je v porovnáním se zbytkem celkem malá.
Příchody a odchody lidí někam a odněkud jsou v této oblasti, řekněme, běžné, bereme-li věc z pohledu organizace. Někdo překládá týden, jiný pět let. Někdo zjistí, že to vyžaduje i dost času a taky jsou tu nějaké ty nároky na základní schopnost tuto činnost dělat.
Ale výslovně jsem v poznámce na tento posun k samostatnosti patrně neupozornil a navíc jsem publikoval na webcollabu v té době dokončenou doplněnou verzi Amaroku, která se stala zdrojem korektorova roztrpčení, protože jsem v ní při její další aktualizaci, v době, kdy jsem překlad už začal předělávat k obrazu svému, udělal hodně oprav.
Náš život je naplněn optimisty a zázraky. :-) Všichni očekáváme to nejlepší. Všichni chceme to nejlepší. Všichni dostáváme to nejlepší. Takhle se mi to líbí. .-)
Teď už nevím, jestli jsem v poznámce k na webcollab nahranému souboru dostatečně zdůraznil, že je jeho poskytnutí myšleno jen jako verze pouze k vyzkoušení a že pro Amarok v přijímaném tradičnějším pojetí by se hodila spíše poslední koncem zimy opravená a nahraná verze, u které by pro korektora jasně bylo jednodušší si ji doplnit, než se hodiny rvát s tím, co stáhnul z webcollabu.
Moje úpravy podle toho, co jsem viděl v programu a občas i postupné (čas od času) doplňování Amaroku pokračovaly, přičemž jsem se při pozorování toho, co je nejvíc vidět, nejspíš setkal i se spojením "zandat do textu" apod., a opravil je, protože v mé současné verzi se s tímto, nebo v předchozím článku popisovanou chybou nesetkávám, nebo to jen při hledání nedokážu najít.
Jednoduchým vysvětlením té komické věci, která je jednak překlepem a jednak kdoví čím, by mohlo třeba být, že se občas něco vloží, něco nesmaže, něco nedodělá, něco neopraví, protože už se jde jen po tom, co nového v souboru přibylo a chyba se tak najde náhodně, a pak je to pro někoho k smíchu, pro jiného k pláči. Jsme lidi, né? Jiné pro mě překladatelsky složité věci jsem taky řešil a nějak vyřešil.
Pro jednoho jsou tyto postoje záhadou, jiný vysloví názor, že jde jen o jakousi svéráznost. A až do tohoto vysvětlení by se to vše dalo vnímat oběma způsoby. Vyplývá to z rozdílných očekávání.
Korektor si přeje, aby věc vypadala určitým způsobem. Já jako překladatel považuju překlad za věc, při které, když se nějak vyjádřím, dávám tím najevo, jak si přeji, aby věc vypadala, jak chci, aby se věc brala. Sleduju tím nějaký smysluplný cíl. Vnímám z tohoto stanoviska celek a svůj dobrý dojem z něho.
Vítám upozornění na překlepy, ty může korektor opravit hned. Může sledovat, jestli používám v rámci programu pojmosloví jednotně, případně se snažit pochopit, proč se někdy objevují i rozdíly a oznamovat je, když vidí nesouvislost a nejednoznačnost. Toto mohou dělat a v poznámce tady na fripohledu uvádět i běžní uživatelé.
Pro náležitý běh kosmu je i toto důležité. :-) Víceméně spokojení uživatelé a spokojený překladatel.
