Clementine 0.7

Vyšla nová verze přehrávače hudebních souborů Clementine, který je možné instalovat ve více operačních systémech. Vývojáři si sice dali na čas, ale ne víc, než abych se nad tím více než jen na chvíli pozastavil, a dál si tím hlavu nelámal. Možná jsem jen toužil vidět to už před dvěma měsíci, ale změn v programu je celá řada, a je tedy vidět, že autoři nezaháleli. Ostatně to, že jsou pilní, jsem průběžně pozoroval, jak přibývaly nové a nové řetězce textů k přeložení.

Překlad sice snese další vylepšení, z nichž některá jsem už udělal, ale to se ukáže zase až za čas. Všiml jsem si, že u "Album artist" - "Návrhář alba", bude pro příště lepší zkusit "Výtvarník alba", a že pro "Skip count" vůbec nesedí "Přeskočit počet", ale správně to nejspíš znamená "Počet přeskočení". To kdyby se nad tím někdo zamyslel. Už jsem to opravil. Ostatně první rozumná věc, kterou jsem udělal, byla, že jsem dal pryč většinu z na začátku zobrazených sloupečků s všemožnými údaji, aby bylo okno se skladbami přehlednější. :-)

Pro zajímavost uvádím, že když jsem si na kde-apps.org všiml přidání aktualizace Clementine, hodiny ukazovaly, že jsem na to přišel 1 minutu poté, co tu novinu dali zveřejnit.

 

 Z toho, co jsem napsal o na první pohled nedotažených překladech, ale už v překladu samém moc nezbylo. Krátce po verzi 0.7 tu máme bez dlouhého čekání verzi s opravami 0.7.1, a tím snad i drobně vylepšený překlad; i když, jak jste si jistě všimli, s některými překlady se u Clementine dlouhodobě nepočítá, čímž myslím bublinovou nápovědu k funkcím Zpět/Znovu na jednom místě, nebo položku vztahující se k počtu přidaných skladeb v nabídce, co na vás vyjukne, když na chvíli podržíte pravé tlačítko myši. ... Tak ne. Změna ve verzi pouze opravuje to, co tu už pár dní je, a nové překlady s opravami nepřináší.

 

 

Jak k tomu budu mít příležitost, přeinstaluju verzi 0.7, byť to jednoduše z hlediska hudebních zážitků bude znamenat hlavně změnu čísla verze. Základ dobrého poslechu je v umělcích, které máte ve své sbírce, a v tom, co si oni sami napsali, aby zazpívali, či co napsali jiné pro ně.

 

 

Včera jsem se třeba na videoprojekci věnované pořadu východoněmecké televize, Ein Kessel Buntes, který jsme měli možnost sledovat v sedmdesátých a osmdesátých letech prostřednictvím Intervize i u nás, mimo jiné dozvěděl, že ten zpěvák, kterého jsem do té doby možná v rádiu už někdy slyšel, příjmením Gerard, sice udělal jen jednu písničku, s níž byl v čele hitparád po celičký rok, ale ani potom jeho umělecký život neskončila, psal pro celou řadu zpěváků francouzské hudební scény.